Myself
Life and joy

22. 11. 2017 / thoughts

BEYOU

Jaká je naše představa toho BÝT KRÁSNÁ. Co vlastně představuje ženskou krásu? Žádná z nás nemůže mít jasnou odpověď, protože každé ženě se krása jeví jinak. Někdo jí nachází v jednoduchosti a někdo naopak v několika desítkách šminků. Obojí se mi líbí. Žasnu, když vidím slečnu, která na sobě nemá ani kapku make-upu, řasenky a přesto je krásná. Ale přitom obdivuju i to, když se někdo umí fakt dobře nalíčít(kontury, linky, stíny), prostě si s tím umí pohrát. Já sama se totiž dokážu namalovat možná tak na Halloween(jedna linka nahoru druhá dolů a stíny jako když mám monokl :D). No a jak jsem postupem času pojala ženskou krásu já? Pojala jsem jí tak, že se nachází v jednoduchosti i přesto, že jsem se sama malovala hodně. Tak jako jsem každý rok měnila styl oblečení, tak stejně tak, jsem měnila i můj obličej. Jeden rok jsem chodila namalovaná tak, že se mě máma ptala, jestli nejdu na maškarní, ale pak naopak přišla doba, kdy jsem na svůj obličej nedala ani jedinou umělotinu. Takhle jsem to střídala asi od 15. Nevěděla jsem, co je lepší. Jestli být namalovaná a "krásná", nebo nemalovaná a prostě jen přirozená. V létě jsem si po roce znovu nalepila umělé řasy s tím, že tohle nahradí všechno moje líčení, budu si moct dýl přispat a ráno vstát a být "hezká". Přestala jsem si dávat make-up, tvářenku. Bylo to to nejlepší rozhodnutí EVER! Tvářenku si sice ještě někdy dávám, ale make-up jsem neměla v ruce přes 5 měsíců a ani trochu mi nechybí. Začala jsem se brát jako NATURAL GIRL a přitom mi nedocházelo, že na mých řasách jsou nalepeny další umělé řasy, které nevypadají ani trochu NATURAL. Začala jsem nad tím přemýšlet, ale moc jsem si je dolů dát nechtěla, samozřejmě jsem si zvykla na to, že moje oči připomínají oči mrkací panenky 24/7(což se mi líbilo). A pak přišel ten zlom. Tam ta dá dááááá. Celý minulý týden jsem koukala na moje spolužačky, kamarádky a hodnotila, co se mi na nich líbí víc. Jestli to, když jsou namalované nebo nenamalované. Vyhrálo to druhé. Když jsou nenamalované A přirozeně krásné. V den mého "vyhodnocení" jsem si řasy sundala(no, možná spíš strhala, protože to bolelo jako prase). V zrcadle jsem sice pak neviděla mrkající panenku, ale za to jsem viděla SEBE a uvědomila si další věc. Přirozenost je ta nejlepší krása, která může být, protože s tou jsme se narodili. A hlavně se nemusím bát toho, že až budu mít přítele(jestli někdy:D) nebudu se muset bát toho, že mě třeba nepozná až vylezu ze sprchy. Nebo toho, že můj obličej bude připomínat vrstvu namíchaný barev až si ráno zapomenu deštník a bude pršet. Udělejte ze sebe princezny, ale jen na výjimečné příležitosti. V těch ostatních dnech buďme samy sebou, je to pohodlnější, nezabírá to desítky minut času a hlavně.. JSME TO MY! Takže BEYOUOU:))))